Můj článek o Zatajení věci mi připomněl jiný článek, který jsem četl již před delší dobou.
Muž Našel stříbrný poklad, asi 300 let ztracené mince o hmotnosti zhruba 6 kg. Nálezce si ponechal zhruba 200 mincí a zbytek prodal sběrateli asi za 850.000 Kč. Sběratel pak rozprodával mince dál.
Poté se nálezce chlubil a udal ho anonym. Policie pak zabavila celkem 2.267 mincí o celkové hmotnosti 1,6 kg.
Není přesně řečeno, komu ty mince zabavila, ale je možné, že je zabavila i třetím osobám, které si mince koupili od sběratele. Policie, tuším, zabavuje věci bez náhrady, je tedy možné, že policejní zabavování mohlo postihnout mnoho osob, které nemají nyní ani peníze, které za mince zaplatili, ani mince.
Sběratelská hodnota zabavených mincí se odhaduje na 1,1 milionu Kč. Je tedy možné, že sběratelská cena celého pokladu by byla zhruba 4,125 milionu Kč. To je cena, kterou jsou ochotni zaplatit sběratelé na otevřeném trhu.
Na případu je zajímavá "historická hodnota" (tj. nějaký odhad ceny, kterou by asi tak mohl chtít stát [muzeum], kdyby ovšem mince obchodoval). Pokud by se totiž zaplatilo nálezci řádné nálezné (tj. 10% z historické hodnoty), dostal by nejspíš více než požadovaných 850 tisíc Kč.
Nejspíš by ale nálezce dostal jen nějakou almužnu, protože existuje absurdita s posouzením nálezného. Pokud někdo hledá detektorem cíleně, dopouští se přestupku a nemusí dostat žádné nálezné.
Stejně jako v minulém článku i nyní prohlašuji, že morální a v souladu se zákony o právu objevitele je následující: to co někdo nalezne stane se majetkem nálezce. Tečka.
Když jsem už párkrát v životě nalezl cizí mobil, stal se mým majetkem. Tečka. Možná vám to připadá nemorální, ale čtěte dál.
Protože si se svým majetkem můžu nakládat, jak chci, podíval jsem se po nějakých identifikátorech původního majitele. Žádný jsem nenašel, tak jsem alespoň zkusil zavolat někomu v kontaktech. Vždy jsem se dovolal a mobil jsem pak daroval původnímu majiteli.
Chápete to? Je na každém z nás, jak se zachová, když něco nalezne. Já jsem předal nalezené mobily jejich původním majitelům. Udělal jsem to, protože jsem z toho měl dobrý pocit (a tudíž zisk, i když nehmotný). To ale neznamená, že toto chování nařizuji ostatním lidem. Ať se ostatní zachovají jak sami budou chtít. To je pravá svoboda.
A nyní ještě jednou k nálezci mincí. Tím, že našel mince vykonal čin, kterého stovky let nebyl schopen nikdo jiný. Měl vybavení, znalosti a štěstí, tedy ty samé vlastnosti které honorujeme u objevitelů, např. Penicilinu.
Nalezené mince pak prodal. To, že mají mince pro společnost význam, se projevuje tím, že jsou sběratelé ochotni je vykoupit za vysoké ceny. Z toho vyplívá, že společnost obohatil o vzácný statek. Čekal bych, že bude po zásluze odměněn - tj. dostane tržní cenu za nalezené mince, které se rozhodl prodat.
Odhad sběratelské ceny mi vyšel na 4,125 milionu Kč. Tím, že většinu prodal za 850 tisíc se vlastně ochudil. To znamená, že tento člověk dobrovolně předal část svého majetku kupci za nižší cenu, než jakou by získal na otevřeném trhu.
Jsem rád, že existují lidé, kteří obohacují společnost. Jsou to ve skutečnosti všichni, kteří prodávají nějaké služby nebo statky na otevřeném trhu. Byl to tudíž i tento muž, který nabídl k prodeji statek o který měli zájem další kupující.
Muž dostal svou odměnu, ale vzápětí se do toho přimíchala policie a mince mu ukradli (oficiálně zabavili) a ještě chtěli potrestat jak nálezce, tak překupníka až 5 lety vězení. Z trestu nakonec sešlo, nálezce se vykoupil zaplacením pokuty ve výši několika set tisíc Kč.
Jsem smutný, že někdo obohatí společnost o statek s odhadovanou hodnotou přes 4 miliony Kč a je mu vyhrožováno trestem. Nakonec nálezce skončil zhruba na nule, naštěstí nepůjde sedět. Jak skončil překupník se mi nepodařilo dohledat. Sedět podle článku nepůjde, ale kolik zaplatil on nevím.
Když se nad tím zamyslím, tak jsem vlastně rád, že zhruba 4 kg pokladu se pohybuje mezi sběrateli. Že se je policii nepodařilo ukrást jejich morálně právoplatným vlastníkům.
Žádné komentáře:
Okomentovat