Přišel jsem do místnosti pro briefing ATR. Už tam byl kolega Honza a poslouchal vysvětlení ovládacích prvků a jak se letadlo řídí. Přisedl jsem si a poslechl jsem si to také. Poté instruktor ještě zopakoval pro mně to, co říkal na začátku Honzovi, ještě než jsem přišel.
Po briefingu jsem šel najít učitelku angličtiny. Vyhodnocovala zrovna nějaké poznámky. Pozdravil jsem a řekl jsem, že jsem se včera o sebe dostatečně nepostaral. Že mě její hodnocení naštvalo a ptal jsem se na její motivaci. Říkala něco o tom, že jsem si sebevědomě myslel, že mám vysokou úroveň, tak mi řekla, že nemám. Nadále jsem chtěl znát její motivaci, ale více jsem se nedozvěděl.
Já jsem tedy také nepůsobil zrovna sebejistě. Je to jeden z mých prvních kroků o to, abych se postaral o sebe. Nepovedl se mi úplně ideálně, ale jsem rád, že jsem ho udělal.
Myslím, že to mezi námi stále není úplně vyjasněné. Myslím, že si neuvědomuje, že jednala agresivně a já netuším, co přesně jí k tomu vyprovokovalo. Přesto jsem cítil, že z mé strany jsem se posunul dále a v případě, že se budeme i nadále potkávat, nebude mezi námi takové napětí. Na závěr se mi omluvila, že mě nechtěla urazit. Omluvu jsem přijal a rozloučil se.
Simulátor ATR
Honza skončil a do simulátoru jsem šel já. Sedl jsem si do sedačky, upravili jsme její polohu, abych měl v zákrytu kuličky na předním skle. Vyzkoušel jsem si jak se drží řídící páka s berany a když jsem se ujistil, že mám uvolněnou polohu, tak jsme začali.
První příkaz byl vystoupejte do výšky 2000 stop, rychlostí 180 uzlů ve směru 240 stupňů. Instruktor řekl, jestli jsem porozuměl příkazu a po odsouhlasení jsme začali s nácvikem. Přidal jsem naplno plyn, nakláněl jsem berany, abychom nevyjeli z dráhy, jenže to bylo zbytečné, protože na zemi se letadlo ovládá zvláštní pákou a pedály. Páku i pedály ovládal v tu chvíli instruktor.
Letadlo nabralo během asi 10 sekund rychlost a instruktor mě upozornil, že již můžu zvedat. Přitáhl jsem páku k sobě a odlepili jsme se od země.
Stoupal jsem pod úhlem asi 10 stupňů. Všiml jsem si, že se blíží hladina 2000 stop, tak jsem potlačil páku a srovnal jsem letadlo. Zkontroloval jsem výšku, náklon a rychlost a zjistil jsem, že letíme rychleji a jsme v náklonu doprava. Stočil jsem berany doleva a letadlu chvíli trvalo, než se srovnalo. Levou rukou jsem někdy mezitím ubral trochu plynu.
Pak návodčí řekl nějaký další příkaz a já to opakoval a instruktor nastavoval pomocný ukazatel výšky a směru. Když řekl v jednom příkazu změnu všech tří parametrů, tak jsem si jedno z toho nezapamatoval.
Také bylo trochu náročné držet letadlo v rovině. Stačilo abych se víc soustředil na výšku nebo rychlost a už jsme někam zatáčeli :-)
Chtěl jsem udělat pravou zatáčku, začínám otáčet berany mírně doprava a letadlo se v té chvíli zhouplo, či co a bylo nakloněné doleva. Tak jsem prostě otočil berany víc a naklonili jsme se tolik, že jsme začali ztrácet výšku. Zkrátka kdykoliv jsem se příliš soustředil na jeden prvek ovládání, tak jsem ostatní neudržel.
Když jsem měl stoupat do 9000 stop, potkali jsme letadlo na kolizním kurzu a návodčí řekl, že mám zůstat na hladině 7000 stop. Koukl jsem se z okénka, ale byly tam jen mraky.
Let trval celkově asi 45 minut. Hodnocená část z toho byla 30 minut. Myslím, že se mi dařilo většinu letu udržovat požadované hodnoty.
Na konci letu jsme letěli kolem letiště Ruzyně. Měl jsem si ho pořádně prohlédnout a zapamatovat. Proletěli jsme rovnoběžně s drahou 24.
Návodčí ohlásil, že ukončuje navádění a že je na mně, abych si vybral dráhu na letišti a přistál. Instruktor se mě zeptal, jestli vím kde je letiště a já odpověděl, že je vzádu ne levé straně. Zatočil jsem doleva o 180° a začal jsem hledat letiště. Vpravo v předu v dálce byly nějaké budovy, připomnělo mi to pražský hrad, tak jsem si to namířil trochu vlevo od něj. Letěly jsme třeba 2 minuty a letiště nikde.
Kouknul jsem se do pravého okénka a ejhle. Pražský hrad měl nějakou deformovanou věž, která spíš připomínala tower na letišti. Oznámil jsem, že asi vidím tower, ale, že si nejsem jistý. Vedla tam nějaká dráha nebo silnice, ale byla monotóně šedivá a rostly u ní stromy. Řekl jsem, že asi vidím dráhu, ale že je mi divné, že u ní rostou stromy. Pak jsem zahlédl naváděcí světla, tak už jsem si byl jistý.
Z této části simulace jsem zklamaný, protože terén byl hodně plochý a letiště nevýrazné. Podle mě u ranveje určitě nerostou stromy.
Ohlásil jsem, že vidím dráhu a zatočil jsem doprava. Práh dráhy byl hodně blízko a byly jsme vlevo od dráhy. Řekl jsem, že bych zrušil přistání, protože jsem nevěřil tomu, že bych se trefil na začátek dráhy, ale instruktor řekl, ať přistanu.
Tak jsem zatočil hodně doprava a sledoval jsem, jak letíme na trávu mírně vlevo od dráhy. ATR by asi zvládlo přistát na travnaté ploše, ale já chtěl trefit dráhu. Znovu jsem hodně zabral doprava asi na sekundu a pak hned hodně doleva a dostal jsem se nad dráhu. Stále jsme mířili doprava mimo dráhu, ale podařilo se mi srovnat směr s dráhou a dopadli jsme na ní. Letadlo si poskočilo tak 30 metrů vysoko a po druhém dopadu se simulace zastavila.
Compass
Odpoledne jsme šli do počítačové učebny na testy compass. Testovalo se zda si dokážeme podle přístrojů představit letadlo v prostoru. Pak jsem joystickem a pedály udržoval ukazatele v nějaké hodnotě, což mi připomnělo hru, kde chodil opilec a měl dojít co nejdál.
Další test bylo udržet joystickem letadlo ve slalomové dráze. Z toho jsem byl hodně unavený, protože praporky na dráze se nepohybovali plynule, ale lagovali. Předpokládám, že byl problém ve výkonu počítače nebo v pomalém LCD.
Pak už si vzpomínám jen na matematiku, a fyziku. Matematika byla na čas a já nedopočítal poslední příklad. Na papíru jsem si vypočítal řešení pár sekund po limitu.
Testováním compass pro mě pilotní screening skončil. Ráno mi přišel email, že zítra budu mít psychologický pohovor s forenzním psychologem, ale že přesný seznam se ještě upřesní. Odpoledne pak přišel email, ve kterém bylo uvedeno, že ti co mají zítra pohovor dostali zprávu pomocí SMS. Přišlo mi divné, že mi poslali email a nenapsali do něj rovnou jestli mám naplánovaný pohovor, nebo ne. Co si pamatuji, tak ani na SMS se nedá spoléhat, myslím že může být doručena do 3 dnů od odeslání.
Pro jistotu jsem se ozval emailem, že s pohovorem nepočítám, protože jsem nedostal SMS a kdyby pro mě měli naplánován pohovor, ať se mi ozvou telefonicky. Na to jsem později dostal odpověď, že zítřejší pohovor se mě netýká a že žádná SMS je správně.
Byl jsem z toho zklamaný. Ráno jsem dostal email, kde mě informovali o zítřejším pohovoru a později mi to zruší a jasně neoznámí.
V pondělí tvrdili, že páteční forenzní psycholog má čas jen na několik kandidátů a že budou vybráni náhodně. To, že oznámili dnes ráno 7 z nás, že budeme mít pohovor a pak mě ze seznamu vyřadí spíše odpovídá systematickému výběru, než náhodnému.
Předpokládám, že místo mě zvolili jiného kandidáta, u kterého se jim bude hodit důkladnější profil osobnosti. Kandidáta u kterého se potřebují více ujistit, jak na tom je.
Přijímací pohovor
Po víkendu bych se měl dozvědět, zdali jsem zván na přijímací pohovor do Travel Service. Při angličtině jsem byl nervózní a to se odrazilo na mém výkonu, je tedy možné, že angličtinu jsem nesplnil. Ostatní testy cítím, že jsem splnil. Matematiku, fyziku a compass rozhodně, simulátor velmi pravděpodobně. Při testování psychiky jsem se cítil příjemně, tak i zde očekávám splnění požadavků.
Teď si tedy odpočinu a v pondělí čekám na oznámení výsledku.
Žádné komentáře:
Okomentovat