čtvrtý den pilotního screeningu

Dnes dopoledne jsem měl let na simulátoru a odpoledne testy Compass.

Přišel jsem do místnosti pro briefing ATR. Už tam byl kolega Honza a poslouchal vysvětlení ovládacích prvků a jak se letadlo řídí. Přisedl jsem si a poslechl jsem si to také. Poté instruktor ještě zopakoval pro mně to, co říkal na začátku Honzovi, ještě než jsem přišel.

Po briefingu jsem šel najít učitelku angličtiny. Vyhodnocovala zrovna nějaké poznámky. Pozdravil jsem a řekl jsem, že jsem se včera o sebe dostatečně nepostaral. Že mě její hodnocení naštvalo a ptal jsem se na její motivaci. Říkala něco o tom, že jsem si sebevědomě myslel, že mám vysokou úroveň, tak mi řekla, že nemám. Nadále jsem chtěl znát její motivaci, ale více jsem se nedozvěděl.

Já jsem tedy také nepůsobil zrovna sebejistě. Je to jeden z mých prvních kroků o to, abych se postaral o sebe. Nepovedl se mi úplně ideálně, ale jsem rád, že jsem ho udělal.

Myslím, že to mezi námi stále není úplně vyjasněné. Myslím, že si neuvědomuje, že jednala agresivně a já netuším, co přesně jí k tomu vyprovokovalo. Přesto jsem cítil, že z mé strany jsem se posunul dále a v případě, že se budeme i nadále potkávat, nebude mezi námi takové napětí. Na závěr se mi omluvila, že mě nechtěla urazit. Omluvu jsem přijal a rozloučil se.

Simulátor ATR

Honza skončil a do simulátoru jsem šel já. Sedl jsem si do sedačky, upravili jsme její polohu, abych měl v zákrytu kuličky na předním skle. Vyzkoušel jsem si jak se drží řídící páka s berany a když jsem se ujistil, že mám uvolněnou polohu, tak jsme začali.

První příkaz byl vystoupejte do výšky 2000 stop, rychlostí 180 uzlů ve směru 240 stupňů. Instruktor řekl, jestli jsem porozuměl příkazu a po odsouhlasení jsme začali s nácvikem. Přidal jsem naplno plyn, nakláněl jsem berany, abychom nevyjeli z dráhy, jenže to bylo zbytečné, protože na zemi se letadlo ovládá zvláštní pákou a pedály. Páku i pedály ovládal v tu chvíli instruktor.

Letadlo nabralo během asi 10 sekund rychlost a instruktor mě upozornil, že již můžu zvedat. Přitáhl jsem páku k sobě a odlepili jsme se od země.

Stoupal jsem pod úhlem asi 10 stupňů. Všiml jsem si, že se blíží hladina 2000 stop, tak jsem potlačil páku a srovnal jsem letadlo. Zkontroloval jsem výšku, náklon a rychlost a zjistil jsem, že letíme rychleji a jsme v náklonu doprava. Stočil jsem berany doleva a letadlu chvíli trvalo, než se srovnalo. Levou rukou jsem někdy mezitím ubral trochu plynu.

Pak návodčí řekl nějaký další příkaz a já to opakoval a instruktor nastavoval pomocný ukazatel výšky a směru. Když řekl v jednom příkazu změnu všech tří parametrů, tak jsem si jedno z toho nezapamatoval.

Také bylo trochu náročné držet letadlo v rovině. Stačilo abych se víc soustředil na výšku nebo rychlost a už jsme někam zatáčeli :-)

Chtěl jsem udělat pravou zatáčku, začínám otáčet berany mírně doprava a letadlo se v té chvíli zhouplo, či co a bylo nakloněné doleva. Tak jsem prostě otočil berany víc a naklonili jsme se tolik, že jsme začali ztrácet výšku. Zkrátka kdykoliv jsem se příliš soustředil na jeden prvek ovládání, tak jsem ostatní neudržel.

Když jsem měl stoupat do 9000 stop, potkali jsme letadlo na kolizním kurzu a návodčí řekl, že mám zůstat na hladině 7000 stop. Koukl jsem se z okénka, ale byly tam jen mraky.

Let trval celkově asi 45 minut. Hodnocená část z toho byla 30 minut. Myslím, že se mi dařilo většinu letu udržovat požadované hodnoty.

Na konci letu jsme letěli kolem letiště Ruzyně. Měl jsem si ho pořádně prohlédnout a zapamatovat. Proletěli jsme rovnoběžně s drahou 24.

Návodčí ohlásil, že ukončuje navádění a že je na mně, abych si vybral dráhu na letišti a přistál. Instruktor se mě zeptal, jestli vím kde je letiště a já odpověděl, že je vzádu ne levé straně. Zatočil jsem doleva o 180° a začal jsem hledat letiště. Vpravo v předu v dálce byly nějaké budovy, připomnělo mi to pražský hrad, tak jsem si to namířil trochu vlevo od něj. Letěly jsme třeba 2 minuty a letiště nikde.

Kouknul jsem se do pravého okénka a ejhle. Pražský hrad měl nějakou deformovanou věž, která spíš připomínala tower na letišti. Oznámil jsem, že asi vidím tower, ale, že si nejsem jistý. Vedla tam nějaká dráha nebo silnice, ale byla monotóně šedivá a rostly u ní stromy. Řekl jsem, že asi vidím dráhu, ale že je mi divné, že u ní rostou stromy. Pak jsem zahlédl naváděcí světla, tak už jsem si byl jistý.

Z této části simulace jsem zklamaný, protože terén byl hodně plochý a letiště nevýrazné. Podle mě u ranveje určitě nerostou stromy.

Ohlásil jsem, že vidím dráhu a zatočil jsem doprava. Práh dráhy byl hodně blízko a byly jsme vlevo od dráhy. Řekl jsem, že bych zrušil přistání, protože jsem nevěřil tomu, že bych se trefil na začátek dráhy, ale instruktor řekl, ať přistanu.

Tak jsem zatočil hodně doprava a sledoval jsem, jak letíme na trávu mírně vlevo od dráhy. ATR by asi zvládlo přistát na travnaté ploše, ale já chtěl trefit dráhu. Znovu jsem hodně zabral doprava asi na sekundu a pak hned hodně doleva a dostal jsem se nad dráhu. Stále jsme mířili doprava mimo dráhu, ale podařilo se mi srovnat směr s dráhou a dopadli jsme na ní. Letadlo si poskočilo tak 30 metrů vysoko a po druhém dopadu se simulace zastavila.

Compass

Odpoledne jsme šli do počítačové učebny na testy compass. Testovalo se zda si dokážeme podle přístrojů představit letadlo v prostoru. Pak jsem joystickem a pedály udržoval ukazatele v nějaké hodnotě, což mi připomnělo hru, kde chodil opilec a měl dojít co nejdál.

Další test bylo udržet joystickem letadlo ve slalomové dráze. Z toho jsem byl hodně unavený, protože praporky na dráze se nepohybovali plynule, ale lagovali. Předpokládám, že byl problém ve výkonu počítače nebo v pomalém LCD.

Pak už si vzpomínám jen na matematiku, a fyziku. Matematika byla na čas a já nedopočítal poslední příklad. Na papíru jsem si vypočítal řešení pár sekund po limitu.

Testováním compass pro mě pilotní screening skončil. Ráno mi přišel email, že zítra budu mít psychologický pohovor s forenzním psychologem, ale že přesný seznam se ještě upřesní. Odpoledne pak přišel email, ve kterém bylo uvedeno, že ti co mají zítra pohovor dostali zprávu pomocí SMS. Přišlo mi divné, že mi poslali email a nenapsali do něj rovnou jestli mám naplánovaný pohovor, nebo ne. Co si pamatuji, tak ani na SMS se nedá spoléhat, myslím že může být doručena do 3 dnů od odeslání.

Pro jistotu jsem se ozval emailem, že s pohovorem nepočítám, protože jsem nedostal SMS a kdyby pro mě měli naplánován pohovor, ať se mi ozvou telefonicky. Na to jsem později dostal odpověď, že zítřejší pohovor se mě netýká a že žádná SMS je správně.

Byl jsem z toho zklamaný. Ráno jsem dostal email, kde mě informovali o zítřejším pohovoru a později mi to zruší a jasně neoznámí.

V pondělí tvrdili, že páteční forenzní psycholog má čas jen na několik kandidátů a že budou vybráni náhodně. To, že oznámili dnes ráno 7 z nás, že budeme mít pohovor a pak mě ze seznamu vyřadí spíše odpovídá systematickému výběru, než náhodnému.

Předpokládám, že místo mě zvolili jiného kandidáta, u kterého se jim bude hodit důkladnější profil osobnosti. Kandidáta u kterého se potřebují více ujistit, jak na tom je.

Přijímací pohovor

Po víkendu bych se měl dozvědět, zdali jsem zván na přijímací pohovor do Travel Service. Při angličtině jsem byl nervózní a to se odrazilo na mém výkonu, je tedy možné, že angličtinu jsem nesplnil. Ostatní testy cítím, že jsem splnil. Matematiku, fyziku a compass rozhodně, simulátor velmi pravděpodobně. Při testování psychiky jsem se cítil příjemně, tak i zde očekávám splnění požadavků.

Teď si tedy odpočinu a v pondělí čekám na oznámení výsledku.

třetí den pilotního screeningu

Dnešek byl kratší než předchozí dny. Na dnešek byla naplánována konverzace v angličtině a následně pohovor s psychology.

Než na mně přišla řada, dal jsem se do řeči s Honzou. Zjistil jsem, že si doma postavil simulátor Boeingu 737. Díly nakupuje ve Španělsku a Holandsku, něco koupil i v Číně. Přístrojovou desku vyrobily z monitorů, které zakryly stínítky imitující povrch desky. Nějaké části mají propojené na Arduino a myslím že i Raspbery, ale už si to přesně nepamatuji. Vlastně ani Honza netuší, jak přesně tyhle součástky fungují, programuje je Honzův známý.

Angličtina - pohovor

Ze všech plánovaných testů si nejméně věřím v angličtině. Jak již jsem psal v úvodním článku, myslím, že moje úroveň odpovídá úrovni B2 (upper intermediate). Posuzuji to podle toho, že jsem schopný všeho, co je uvedeno v definici:

Studenti úrovně B2 rozumí většinou mluvenému slovu, které se zabývá běžnými problémy (televize, film). Obdobné je to i při čtení textů. Mohou též číst prózu psanou aktuálním jazykem. Jsou schopni plynule konverzovat s rodilými mluvčími ve známé oblasti. Dokáží vyjádřit svůj pohled na daný problém a hovořit o možných výhodách či nevýhodách. Dokáží napsat podrobný text ze své oblasti a podchytit v něm jasně jeho význam.

A následujících věcí, které odpovídají úrovni C1 (Advanced), jsem schopen částečně:

Studenti úrovně C1 rozumí i nestrukturovanému projevu. Orientují se v pořadech rádia a televize. Rozumí a vciťují se do literárních textů, rozumí odborným textům. Flexibilně komunikují a vyjadřují své myšlenky jasně a bez obtíží. Jsou schopni jasně a podrobně hovořit o všech možných tématech. V psaném textu dokážou volit vhodný směr pro čtenáře.

Vím, že mám problémy s využitím neobvyklých časů, časové souslednosti. Jsem přesvědčen, že existují i další chyby, které dělám, ale které si teď nevybavuji.

Dnes byl tedy pohovor. Ještě před pohovorem jsem se koukl do svých poznámek, které jsem si udělal na individuálních lekcích s Káčou. Brzy jsem cítil, že se na to nechci koukat, tak jsem poslechl své pocity a papíry uklidil s vědomím toho, že takto je to v této situaci pro mě nejlepší.

Na pohovoru jsme se anglicky bavili o mojí minulosti, o tom, jak si vedu v testech. Ptala se mě, jestli znám výsledky z testů, tak jsem jí řekl, že ne. Ptala se mně, jak tedy vím, že jsem v testech uspěl. Odpověděl jsem, že nevím, že to prostě cítím.

Celkově jsme se bavily asi půl hodiny. Dvakrát jsem přeslechl co říkala, tak jsem jí požádal, aby mi to zopakovala. Několikrát jsem hledal slova, na chvíli jsem zmlkl, ale buď jsem si vzpomněl, nebo jsem to popsal jinak. Jednou jsem jí požádal, jestli by mi řekla opak k nějakému slovu, ale nechtěla :-) Také jsem měl problém s vyslovováním slova reliability. Asi jsem byl vystresovaný, protože tohle slovo jsem v pohodě používal v uplynulém týdnu při individuálních lekcích.

Na závěr se mě zeptala, jak vím že mám dostatečnou úroveň angličtiny. Řekl jsem jí, že na vysoké škole jsem absolvoval nejtěžší kurz, že v předminulé práci jsme komunikovali anglicky s Holaňdany, že v minulé práci jsem se účastnil několika jednání v angličtině. Řekl jsem, že usuzuji, že má úroveň je lepší než Intermediate. Na to odpověděla:

No, it's not. It's definitely not.

To mě naštvalo. Vzápětí jsem si uvědomil, že to je pouze její hodnocení. Pohovor jsme zakončili rozloučením a přáním úspěchu.

Před tím zhodnocením, jsem cítil že i tenhle test plním. Alespoň já za kritéria považuji být schopen rozumět a dorozumět se a to se dělo.

Psychologie - pohovor

Poté následoval pohovor se dvěmi psycholožkami.

Bavili jsme se o dětství, původní rodině, mojí současné rodině. O mém snu létat, jak jsem se k němu dostal, jak ho chci naplnit. Co budu dělat, když neuspěji.

Skoro 10 minut jsem popisoval obchodování na burze. Co k tomu používám, jak vyhodnocuji příležitosti. Bavili jsme se také o kryptoměnách. V tu chvíli si druhá psycholožka přestala zapisovat, asi jí to pohltilo natolik, že se na zapisování zrovna nesoustředila. Bylo to znát i z toho, že se přisunula blíže a naklonila se směrem ke mně.

Když se mně první ptala, co odstartovalo práci na sobě, řekl jsem že to bylo narození mojí první dcery. Vlastně, že to začalo ještě před jejím narozením, kdy jsme si sehnali knihy o výchově dětí. Zmínil jsem se o Naomi Altdort a ona odpověděla, jak je krásné, jak nás děti dokáží nastartovat, že je to zmíněno i v názvu knihy. Vzpomněl jsem si na název Vychováváme děti a rosteme s nimi. Potěšilo mě, že to někdo další zná.

Zmínil jsem i situaci, kdy mě před chvílí angličtinářka zhodnotila, že rozhodně nemám lepší angličtinu než Intermediate. Řekl jsem, že vím, že v emailu bylo uvedeno, že neúspěch v jakéhokoliv části testů znamená nesplnění screeningu, ale že si myslím, že třeba angličtina se dá natrénovat a že kdybych byl ideálním kandidátem z hlediska ostatních kritérií, stále si mě mohou vybrat.

Cesta domů

Pořád mi nebylo dobře z toho, že mi angličtinářka zhodnotila mojí angličtinu. Uvědomil jsem si, že to je její neprofesionalita. Vždyť já jsem se jí na hodnocení nezeptal, tak proč mi ho říká? Došlo mi, že jsem se proti jejímu útoku neohradil. Přemýšlím o tom, že se za ní zítra zastavím a vyřeším to s ní.

Zítra bude let na simulátoru a cvičení Compass. Na obojí se těším.

druhý den pilotního screeningu

Dnes jsme měli celý den skupinové psychotesty.

Dělali jsme asi 6 různých cvičení, ale nebudu je popisovat přesně. Zeptal jsem se psychologa Martina, zdali můžu zveřejnit nějaký úkol, ale byl jsem požádán o nezveřejnění. Podle Martina by se mohlo stát, že by napříště ve stejném testu uchazeči měli očekávání a stavěli by se kvůli němu do nějaké role a neprojevili by se jací opravdu jsou. Z toho důvodu nebudu popisovat cvičení, pouze vjemy, jaké jsem měl.

Včera jsme měli individuální písemné testy (předchozí blog), tak jsem se pouze na chodbě bavil se dvěma klukama, a zapamatoval jsem si jen jméno Ondry, který ale není z mojí skupiny.

Ráno jsme začali teamovou prací, což bylo fajn. Ihned ze začátku se tak ukázali naše teamové dispozice. Já jsem se u tohoto úkolu ujal aktivity ještě s dalšími dvěma kolegy a určovali jsme postup k vyřešení úkolu. Zapojil jsem se tak, že jsem analyzoval naše neúspěchy a navrhoval jsem řešení. Ve vedení jsem spolupracoval s kolegy a všichni jsme společně úkol zvládli provést.

Později jsme se představovali navzájem, kreslili jsme a popisovali naše vlastnosti. Takže jsem si zapamatoval nějaká jména kolegů, ale už mi zase vypadla. Nojo, kdybych je hned použil ve větě, jak doporučuje maminka Adama z Dožeň, co se dá, třeba bych si je pamatoval.

O přestávce jsem sledoval Cabin Crew Training, kde si nacvičovali postupy při nouzovém přistání. Z trupu letadla se ozvalo houkání, hučení (jak od motorů) a skrz okna bylo vidět, že zhasla světla. A zevnitř se ozvalo zpívání. Tedy, já myslel, že to je zpívání, nějaký motivační pokřik, ale bylo to spíš skandování Brace, Brace, Brace, Keep your heads down. Podobně, jako je k vidění ve videu z obdobného výcviku. Zeptal jsem se na to Honzy a pak jsem se o tom bavil ještě s kolegou, tuším že Tomášem.

Dozvěděl jsem se, že posádka křičí pokyny na pasažéry bez využití rozhlasu/megafonu protože nemusí být funkční. Potřebují mít nadrilován ten nejzákladnější postup. Já myslím, že by se dal rozhlas použít, že by se postupovalo stejně a v případě, že by fungoval by pasažéři mohli lépe slyšet.

Také jsem se dozvěděl, že v případě bezpečného nouzového přistání na letišti posádka vynese baterky, vysílačku, lékárničku, lékárnu, megafon a další věci, i když nejsou potřeba. Je to proto, že posádka driluje takovýto postup, aby ho mohli provést co nejrychleji v případě opravdové nouze a tak tento postup využívají vždy. Za mě je rozhodně lepší vzít si pár věcí navíc, když je to možné, než je tam v případě nouze nechat.

Dnešní práce ve skupině mě hodně bavila. Ačkoliv jsem na dnešek spal nanejvýš 6 hodin a ještě nekvalitně, dnešní cvičení bylo pro mě tak snadné a osvěžující, že jsem si ho užil. Teď sedím doma a přikrádá se únava.

Ještě včera jsem žil v domění, že pokud projdu, budu dělat pohovory u ČSA nebo Travel Service. Přemýšlel jsem, co chci víc.

ČSA je pro mě zavedená značka, prestižnější než Travel Service, ale po katastrofě Aeroflotu letu 593 z 23. března 1994 mám dojem, že Airbusy nemají domyšlené řídící a kontrolní mechanismy - alespoň v té době neměli. V případě letu 593 se totiž odpojila část autopilota, což bylo signalizováno jen jedním světýlkem na palubní desce, kde je světýlek snad stovka. Nevím, jestli je od té doby zpětná vazba vylepšena, ale piloti se alespoň trénují na tuto situaci.

Nemám tedy pocitově k Airbusům takovou důvěru. Je to ovlivněno i obecným míněním o francouzských autech, francouzských programátorech (pracoval jsem s uživatelským rozhranním settopboxu Sagem) a celkově francouzském sociálním státu, který podle mě podporuje neschopnost. Zvažoval jsem tedy, že bych se spíš přihlásil do Travel Service, který provozuje letadla Boeing - myslím, že se to hodí i do budoucna. Tuším, že Boeing prodává více letadel než Airbus.

Stále jsem však neměl úplně jasno. Když jsem se dnes dozvěděl, že uchazeči o MPL půjdou k Travel Service, zmizela mi nutnost volby a cítím teď o něco jasnější budoucnost :-)

Těším se na další testy, zítra bude mluvená angličtina a osobní psychologický rozbor.

první den pilotního screeningu

Mám za sebou první den pilotního screeningu MPL v CATC na letišti Ruzyně.

Fyzika a matematika

Jako první jsme měli test fyziky a matematiky. Před testem jsem si představoval, že by tam mohli být matice a vektory a to už jsem delší dobu nepoužíval, ale věřil jsem si, že bych to nějak odvodil. Fyziku jsem měl na základní škole a pak jeden semestr na vysoké, ale ani toho jsem se nebál, neboť základní fyzikální jevy sleduji kolem sebe docela často a celkem tomu rozumím.

Dostali jsme zadání a začal jsem počítat. Bylo to docela snadné, asi tak na polovinu by stačila základoškolská matematika a fyzika. Zbytek se dal odvodit s lehkou znalostí středoškolské matematiky a s využitím vzorečků, které byly u některých příkladů.

Zasekl jsem se ale na jednom příkladu, u kterého byl uvedený vzoreček pro výpočet, ale když jsem ho použil, vyšel mi výsledek blbě. Nakonec se mi podařilo na základě zmíněného vzorečku sestavit vlastní a s ním jsem dosáhl výsledku, který mi dává smysl.

V testu jsem odhalil také 2 chytáky, na což jsem pyšný :-)

Angličtina písemně

Poté následoval test z angličtiny. Když jsem minulý týden vyplňoval cvičně jeden test, zjistil jsem, že dělám nějaké chyby, kterým nerozumím. Zařídil jsem si tedy prozatím 2 lekce individuální výuky. Dost mi to pomohlo, ale ještě jsem si nezapamatoval jak se přesně používá časování v podmínkových větách. Je tedy možné, že v testu jsem udělal přesně tuto chybu a pak možná pár dalších. Většinu jsem podle mě vyplnil správně.

Psychotesty

Dostali jsme tlustou obálku ve které bylo několik testů. Na začátku psychotestů nám psycholog řekl, že vyplníme 600 otázek, tak ať nad nimi nepřemýšlíme dlouho, protože deadline bude v 18 hodin. Vypočítal jsem si, že musím dát průměrně více než 3 za minutu (zbývali 3 hodiny času).

Již v prvním testu bylo asi 580 otázek a já to měl hotové možná dřív než za hodinu. Vyplnil jsem i druhý test, který nám psycholog popsal (ten mě stál dost úsilí) a myslel jsem si, že to je vše a že zbytek obálky se bude vyplňovat třeba zítra na skupinových psychotestech. Jenže to tak nebylo. Těch 600 otázek o kterých psycholog mluvil se týkalo jen začátku :-(

Další test byl stejného typu jako předchozí, takže jsem na to vynaložil zase strašně moc úsilí. V těch dvou testech bylo dohromady asi 40 úkolů, ale jejich vyplňování mi zabralo možná hodinu.

Naštěstí poslední 2 testy byly jednodušší. Jeden byl klasický IQ test (tam si myslím, že jsem vyplnil vše správně) a poslední byl test emoční inteligence.

Domů jsem odcházel vyčerpaný (hlavně z psychotestů) a šťastný.

věda je převlečená víra

Nedávno jsme se doma už poněkolikáté dostali k tématu, že věda je převlečená víra. Já to tak vnímám, ale lidé v okolí to ještě nechápou. K poslední debatě nás právě přivedla komunikace s kamarádkou, která napsala, že jí víra nestačí a potřebuje opodstatněné argumenty, které poskytuje exaktní věda.

Nejprve jsem si myslel, že medicína není exaktní věda, tak jsem si nejprve přečetl popis exaktních věd na Wikipedii a uvěřil jsem, že medicína se dá považovat za exaktní vědu. Podle mě například psychologie patří do medicíny a psychologie není exaktní věda, protože se nelze v modelu oprostit od interakcí sledovaného subjektu. Z toho důvodu nepovažuji celou medicínu za exaktní vědu, ale pouze její části.

Exaktní věda znamená, že opakované testy na určitém modelu vrací přesné výsledky. Přesné znamená, že měřené hodnoty jsou v rámci určitých odchylek stejné. Jenže přesné neznamená správné. Ve vědeckém přístupu se tedy teorie považuje za správnou do doby, kdy se vyskytne důkaz který ji vyvrátí.

Ve vědě se nedá prokázat, že výsledek je správný, dá se pouze dokázat, že teorie je nesprávná.

Kdokoliv považuje vědecké výstupy za správné pouze aplikuje svoji víru. I vědci mají víru. Projevuje se to tím, že nejprve stvoří teorii a poté ji ověří. V tom slově se to právě ukazuje. Vědec věří ve správnost teorie a její ověření je následné utvrzení víry na základě vnějších důkazů.

Tvrdím, že většina z nás má víru ve vědecké poznání. Důkaz je jednoduchý: ověřili jste všechny teorie, kterým věříte? Nejspíš ne a nejspíš se o to ani nepokoušíte, protože máte dostatečnou víru. Kdybyste víru neměli, stále byste ověřovali vědecké výstupy. Vlastně stejně byste se i chovali, kdybyste měli víru v nesprávnost teorie.

Je to tedy jednoduché - věříme ve správnost vědy, ale jsme ovlivňováni prohlášeními, že víra je méněcenná oproti vědě. Spousta lidí si to myslí a přitom jen věří ve vědu. A o co více věří, o to více se bijí za svou víru a vedou svou náboženskou válku proti jinověrcům.

nejhorší varianta stavby metra D

Dnes jsem si přečetl, že Praha se chce pustit do výstavby metra D i když nemá dokončen výkup potřebných pozemků. Rozhodli se pro variantu, kdy postaví pouze 2 stanice, ke kterým mohou snadno získat pozemky.

Na první pohled to může vypadat rozumně, začít stavět takovou část, ke které mohou získat pozemky. Po krátkém zamyšlení se ale ukáže, že je to plýtvání penězi. Celková cena za výkup pozemků tímto vzroste.

Dokud nemá zájemce vykoupeny všechny potřebné pozemky, může zkoušet vykoupit pozemky za nižší cenu, než když je zřejmý jeho záměr a on ho již nemůže snadno měnit. Tím, že Praha postaví první stanice metra se tento záměr uzamkne. Již nebude možné levně změnit trasování. Praha bude odkázána na nutnost vykoupit další pozemky i za vyšší cenu, nebo živořit s pár stanicemi.

V případě metra D je již několik (desítek) let znám záměr, kde by měly být vybudovány stanice. Majitelé zmíněných pozemků tak mohou vyžadovat vyšší cenu, protože nemají konkurenci.

Nejistota ohledně toho, zdali se brzo začne stavět metro, a tudíž bude mít Praha velký zájem o vykoupení pozemků, je faktor, který prozatím drží ceny pozemků níže. Pokud by majitel pozemku chtěl pozemek prodat, dostane od kupce více peněz, pokud se metro bude stavět brzy, než když není jisté, jestli se vůbec někdy bude stavět.

Státní a obecní instituce nemají potřebu pracovat efektivně. Jak by vypadala situace, kdy by soukromý investor chtěl vybudovat metro?

Investor by jednal nejenom s majiteli pozemků, kde plánuje stanice, ale i s majiteli pozemků, kde by mohli být stanice umístěny alternativně. Může vykupovat potřebné i alternativní pozemky.

Vykoupením pozemků by dal najevo, v jaké trase by metro pravděpodobně vedlo, ale stále může upřednostnit jinou trasu, která by vyšla levněji. Následně by nevyužité pozemky poté třeba znovu odprodal. I kdyby prodal za nižší cenu, než nakoupil, stále by mohl ušetřit oproti variantě, kdy má zájem o konkrétní pozemek a vlastník to ví.

Ještě levněji by vyšlo, kdyby uzavíral smlouvy o pozdějším vykoupení pozemků. Tím by se na katastru neprojevilo, kudy by která trasa mohla vést. Majitelé pozemků by si navzájem konkurovali a neměli by přehled o tom, jak je která trasa rozpracovaná.

Investor by v průběhu uzavírání potřebných smluv stále vyhodnocoval která varianta je pro něj nejvýhodnější. Jakmile by měl investor všechny potřebné smlouvy pro jednu trasu, mohl by i nadále usilovat o trasu výhodnější. Když by majitelům pozemků dal najevo, že má zájem koupit jejich pozemek, ale protože disponuje náhradní trasou, majitel pozemku by cítil konkurenci a cena by byla nižší.

Investor by začal stavět metro až ve chvíli, kdyby cítil jistotu, že mu projekt vydělá a nebude se mu prodražovat oproti plánům. Postavit 2 stanice nevypadá na řádné nakládání se svěřenými prostředky.

Představitelé Prahy, místo aby řešili problém s vykupováním pozemků, se soustředí na vybudování dvou stanic metra se sporným přínosem.

Plánovaná stanice Olbrachtova je poblíž metra Pankrác i Budějovická. Z obou se tam dá dojít asi za 10 minut pěšky. Aktuálně tam projíždí z obou stanic několik autobusových linek. Přínos v otevření trasy pro cestující tedy bude minimální.

Výstavbu metra by to mohlo urychlit pouze v případě, že by ihned po vyrubání stanic pokračovalo rubání směrem k dalším stanicím. Pokud ty v té době nebudou mít vykoupené pozemky, nejspíš se stavba stejně zastaví a žádné urychlení se neprojeví.

Adriana Krnáčová poukazuje na to, že se zde vyzkouší automatický provoz metra. To vypadá, že v dnešní době, kdy již v několika městech na světě jezdí automatické soupravy, na silnicích se objevují autonomní vozy, nedůvěřují automatickému provozu metra v Praze.

Nevýhody tohoto řešení, jsou kromě zdražení výkupu pozemků i neefektivní obslužnost stanice Olbrachtova, která je v současnosti pokrytá lépe autobusy, než metrem pendlujícím mezi dvěmi stanicemi. Provoz souprav bude nejspíš dražší v přepočtu na pasažéra, než v případě autobusu.

Přerušení prací na budování trasy metra a opětovné zahájení je nákladnější, než když razící štít razí bez zastavení.

Provoz na trase D může mít smysl, pokud se postaví trasa alespoň na Nové Dvory, nejlépe až do Písnice, protože bližší stanice jsou nyní snadno dostupné autobusy ze stanic Pankrác, Budějovická a Kačerov. Dále také může mít smysl propojit Pankrác a Náměstí Míru, což by odlehčilo provozu přes Nuselský most. Kratší trasy nejsou v současnosti ekonomické.

Myslím, že pro Pražany, potažmo všechny občany ČR, je výhodnější nemít metro D, než jeho postavení v této formě.

pilotní screening

V dětství jsem chtěl být pilotem letadla, ale vydal jsem se jinou životní cestou. Stále mě baví sledovat letadla, přemýšlím o létání vírníkem a skákání s padákem. Před lety jsem si udělal parašutistický výcvik, seskákal jsem předepsaný počet seskoků s automatickým otevřením padáku (na trhačku) a navázal jsem na to pokračujícím výcvikem, kdy jsem padal volným pádem (stabilizovaným padáčkem) a hlavní padák jsem si již otevřel sám.

Seskoky jsem si užíval. Pocit volnosti, nadhledu, moci a zodpovědnosti za vlastní život, to vše mě na skákání baví.

Nedávno jsem si uvědomil, že mě práce v posledních zaměstnáních vyčerpávala, protože nespadala do toho o co se zajímám. Baví mě letectví, kosmonautika, technologie. Programování TV a e-shopů není to co by mě naplňovalo.

Občas, když letadla přilétají do Prahy Ruzyně na dráhu 30, tak letí pouze několik set metrů od našeho bytu. V takovém případě rád s dětmi sleduji prolétající stroje, obzvláště A 380, protože se mi líbí, jak je velké. Někdy sleduji letadla na webu flight radaru, občas zajedeme na nákup do Šestky a sledujeme letadla ze střechy.

Několikrát jsem narazil na různé články o práci pilota nebo řídícího leteckého provozu. Vnímám, že pro oboje mám předpoklady. Když jsem si články četl, cítil jsem touhu být pilotem nebo řídícím, ale ze článků vyplývalo, že je potřeba perfektní angličtina. Perfektní angličtinou neoplývám, zvládám se domluvit, zvládám poslouchat filmy v angličtině a většině toho co říkají rozumím. Angličtinu v tomto případě cítím jako nedostatečnou orpoti tomu, co ve článcích psali. Také jsem netušil, jak se stát pilotem nebo řídícím - články výcvik nezmiňovali, předpokládal jsem, že se to studuje na vysoké škole. Zasnil jsem se, ale nijak reálně jsem o možnosti být pilotem nebo řídícím neuvažoval.

Před měsícem jsem na Youtube narazil na kanál Captain Joe, kde jsem se koukal na popis různých součástí letadel. Většina pro mě byla opakováním, dozvěděl jsem se ale i dost nového. Pocítil jsem opět chuť pilotovat letadla a začal jsem hledat možnost, jak se stát pilotem dopravních letadel a narazil jsem na výcvik Multi Crew Pilot. V popisu požadují angličtinu úrovně B2, což je asi moje úroveň. Chtěl jsem se hned přihlásit, ale formulář nefungoval. Nechal jsem to tedy být.

Pak zhruba za týden jsem se bavil s Terkou a uvědomil jsem si, že chci být pilotem. Znovu jsem si našel formulář, tentokrát již fungoval, tak jsem se přihlásil. Dostal jsem email se žádostí o motivační dopis a CV. Oboje jsem poslal a nyní očekávám odpověď.

Těším se na screening. Screening trvá 2 týdny a očekávám, že se o sobě dost dozvím. Měl by tam být test koordinace pohybů rukou + nohou + očí, jednoduchá matematika, test krátkodobé paměti, test řízení dvou konkurenčních úkolů, prostorová orientace, test techniky/fyziky, test mluvené a psané angličtiny, test profilu osobnosti. V rámci screeningu je testování předpokladů k létání, které se testuje v simulátoru, na to se hodně těším.

Z toho, co jsem zjistil že screening obsahuje, si myslím, že vše zvládnu. Jsou to věci které mě baví, které často používám. Na vysoké škole (před 13 lety) jsem si dokázal zapamatovat 12 číslic, dnes to bude asi méně.

V simulátoru jsem ještě nelétal. Dříve jsem hrál na počítači hry, kde jsem ovládal letadlo nebo vesmírnou stíhačku, takže orientaci v prostoru mám. Když jsem skákal s padákem, tak jsem letiště také našel a úspešně na něm přistál. Předpokládám, že lekce v simulátoru bude o dost intenzivnější zážitek než hraní na PC. Také bude zaměřena i na další úkoly, než jen prostorovou orientaci.

Pokud se chcete také stát pilotem, můžete se přihlásit na screening MPL. Uzávěrka letošního screeningu je 7.5.

Já už se nemohu dočkat :-)