zdanění robotů

Dnes jsem opět narazil na článek, který popisuje nepochopení a strach z toho, že roboti vezmou lidem práci. Článek se nachází na diit.cz.

V článku je zmíněno, že již před 100 lety byly podobné obavy. Tenkrát se lidé báli, že jim stroje vezmou práci a tak různá hnutí bojkotovala zavádění strojů, případně stroje rozbíjeli. Já osobně si myslím, že ta situace trvá ještě déle, již od vynálezu páry.

V té době lidé opravdu o práci přišli. Přišli o práci, kterou lépe zastali stroje. Přišli o práci, kterou mohla vykonávat jakákoliv jiná nekvalifikovaná osoba, či dokonce stroj. Stejně tak přijdou o nekvalifikovanou práci lidé i dnes a budou o ni nejspíš přicházet i v budoucnu. Často se najde někdo, kdo danou práci zvládne vykonávat lépe, či levněji a ten nahradí toho, kdo je méně přínosný pro podnikatele. Může to být člověk a časem to třeba bude robot. Bude to ten, kdo bude pro podnikatele přínosnější. Když podnikatel nahradí málo kvalifikovaného člověka robotem, ušetří náklady případně zvýší výkon a to pro něj bude představovat vyšší zisk.

V článku je napsáno:

 Ano, původní idealisté 19. století to viděli tak, že díky přesunu práce na stroje bychom mohli místo 16hodinového, později 12hodinového či 8hodinového dne pracovat třeba jen 4 hodiny denně, za stejné peníze a díky pokroku lidstva v technice míti více času na rodinu, vlastní život a tak dále. Jenže tohle je komunisticko-idealistická představa, která naráží na to, že ten, kdo bude z technického pokroku profitovat, je v kapitalistické společnosti vždy jen a pouze majitel firmy. 

Jak historie dokazuje, opravdu se zkrátila pracovní doba. Nyní je běžných 8 hodin denně, já sám vyhledávám práce ještě kratší. Mám informace, že více lidí si volí kratší pracovní úvazky a tak očekávám, že i další lidé si budou pracovní dobu zkracovat.

Obvyklá motivace podnikatele je mít co nevyšší zisk, jenže když  na stejném trhu budou působit alespoň 2 výrobci a trh bude saturovaný (budou se snažit získat zákazníka), budou motivováni snižit svůj zisk.

Od průmyslové revoluce do dnešní doby můžeme získat za méně práce více statků. A více statků si mohou dovolit i nejchudší. V dnešní době žije pod hranicí chudoby již jen asi 10% lidí celosvětově a stále to klesá, viz. článek na idnes.cz. To je podle mně způsobeno právě dostupnějšími statky - za méně práce (a tudíž peněz) se dá získat více jídla a dalších věcí.

Zkrátka, s citovaným odstavcem nesouhlasím, protože takovéto ultimativní prohlášení odporuje realitě, jak ji můžeme vidět kolem sebe. V kapitalistické společnosti profituje prvotně majitel firmy a následně i zbytek společnosti.

Historie ukazuje, že některé práce již nebudou vykonávat lidé a zároveň, že více lidí si bude moci dovolit více věcí. Méně kvalifikované práce budou více a více vykonávány stroji a lidé se přizpůsobí. Například se vzdělají a začnou opravovat stroje, budou pro ně vytvářet programy, budou vymýšlet nové stroje. Jiní naopak budou vyrábět věci ručně a zákazníci je koupí, protože pro ně budou mít vyšší hodnotu než mainstream.

Pro nekvalifikované pracovníky nejhorší možný scénář, kde by přišli o práci a nedokázali se přizpůsobit poptávce po nových profesích, v tomto scénáři by se mohla společnost rozdělit. Vznikly by 2 společenské vrstvy:

1. Majitelé robotů a lidé pracující v oborech, které roboti nenahradili
2. Lidé nadále vykonávající práce, které dokážou vykonávat roboti

Pokud by lidé z druhé vrstvy nemohli nabídnout nic lidem z první vrstvy (a tak na oplátku využít jejich služeb), stále by si mohli nabízet statky navzájem. Existovala by jejich vlastní ekonomika oddělená od ekonomiky první vrstvy. V této oddělené ekonomice by si nadále mohli žít dosavadním životem bez možnosti využívat statky vytvořené roboty. Více se dá dočíst například na mises.cz.

Takováto situace je vlastně již dnes, asi 90% kapitálu drží 10% lidí. A i tito boháči si nadále kupují statky od ostatních, protože to uspokojuje jejich potřeby.

Z tohoto pohledu je zdanění robotů nesmyslné. Jedná se pouze o brzdu pokroku, který se stejně prosadí, protože zákazníci si raději koupí levnější zboží. Proč tedy pokrok, který probíhá již 2 století nyní násilně mrvit?

Z vybraných peněz navrhuje Bill Gates financovat vzdělávací/rekvalifikační programy. Myslím, že to nekvalifikovaným lidem může znít pěkně, ale rozhodně to bude náchylné na všechny negativní projevy, které se vyskytují u státem spravovaných peněz. Část vybraných peněz spotřebuje státní aparát na svůj chod, část se nejspíš odkloní spřáteleným stranám (obvyklá korupce), část se dá na projekty, které s tím nesouvisí (např. cyklostezky) atd. a pouze drobná část půjde na zvolené programy. A i zvolené programy nebudou tak kvalitní, protože stát při přidělení grantu nekontroluje kvalitu v dostatečné míře. Stát je špatný správce peněz, jak se dokola, znovu a znovu ukazuje.

Místo toho věřím tomu, že část peněz sami podnikatelé investují do rekvalifikačních programů, protože to pro ně je přínosné. Stejně jako v dnešní době některé firmy investují do programů pro propuštěné zaměstnance, aby snáze našli uplatnění. V takovém systému jsou spokojenější obě strany a je to jejich motivace.

Z toho co podle článku navrhuje Bill Gates mám dojem, že je naivní socialista nebo závidí majitelům robotů.

big brother awards 2016

Dnes mě překvapila cena v kategorii Výrok Velkého bratra, kde je odsouzen výrok: "… Každý z nás za sebou zanechává elektronickou stopu a množství těch údajů bude růst. Tak to zkrátka je a s tím už se nic neudělá…".

Myslím, že zmíněná věta věrně popisuje skutečnost a cenu Miroslav Lukeš dostal pouze proto, že je generálním ředitelem MasterCard.

V dnešní době je naše elektronická stopa skutečně velká a není se co divit, protože informace představují moc. Každé CRM obsahuje informace o zákazníkovi, aby se s jejich pomocí dalo lépe navázat vztah se zákazníkem. Google, Facebook a reklamní systémy na webu udržují přehled o tom, jaké stránky jste navštívili (mají přehled pouze o těch stránkách, kde je vložen kód Googlu, Facebooku nebo reklamního systému, ale tyto stránky jsou ve většině). S pomocí tohoto přehledu se snaží personalizovat reklamu, vyhledávání, servírování zpráv podle profilu uživatele. Snaží se prohloubit vztah se zákazníkem a není na tom nic špatného.

Stejně tak vydavatelé platebních karet již léta shromažďují informace o platbách, tj. částkách a terminálech, kde se s nimi platí. S pomocí těchto dat také prohlubují vztah se zákazníkem. Když například použijete kartu za neobvyklých podmínek, banka vám zavolá a zeptají se vás, zdali jste tuto platbu uskutečnili vy. To je možné právě jen díky využití dat, která o vás sbírá a vyhodnocuje karetní společnost.

V dnešní době se stále častěji objevuje využití Big Data, shromažďování, filtrování a vyhledávání statistických souvyslostí ve zdánlivě nesouvisejících datech. Po Big Data je poptávka z hlediska společností, protože si uvědomují, že s pomocí vhodných dat mohou cíleněji působit na zákazníka.

Možná se vám to zdá divné a myslíte že nechcete, aby o vás někdo sbíral data, avšak dost často skutečně chcete něco jiného. Představte si, že jdete do své oblíbené restaurace, kde vás obsluha zná. Chcete aby se vás obsluha vždy ptala co si dáte k pití, i když si pravidelně dáváte stejný nápoj? Je pro vás příjemnější, když obsluha řekne, zdali si k jídlu dáte pití jako obvykle?

Zkrátka stav, kdy zákazníkovi někdo nabídne to, co je pro něj lákavější, je pro obě strany výhodný. Dokud to bude pro výhodné, tak se to bude rozrůstat a ne omezovat i přes snahy to regulovat. Tak to zkrátka je a s tím už se nic neudělá... :-)

Pokud vám opravdu vadí ztráta soukromí při používání karty, určitě to dokážete dát najevo karetní společnosti tím jediným způsobem, kterému porozumí - hlasujte penězi. Když nebudete používat kartu, karetní společnost na vás nebude realizovat zisk a dostane zpětnou vazbu. Když přesvědčíte i lidi ve svém okolí o ceně za ztrátu soukromí, bude vazba silnější. Kdo chce používat anonymní platby, může v dnešní době používat hotovost nebo kryptoměny, například BitCoin. Nabídněte prodejci platbu, která vám vyhovuje, prodejce se při dostatečném zájmu rád přizpůsobí.

zákaz využívání slev

Dnes jsem narazil na návrh, aby operátoři nesměli poskytovat slevy koncovým spotřebitelům. Takovýto návrh je z několika důvodů nevhodný:

1. Je každého prodejce osobní věc, zdali nabídne slevu oproti inzerované ceně. Už tento bod sám o sobě stačí k tomu, abych opovrhoval předkladatelem ministrem MPO Janem Mládkem, protože neuznává svobodu a prosazuje totalitu.
2. Zákazníci schopní vyjednávat nebudou mít nadále legální možnost dohodnout si vzájemně výhodné podmínky.
3. Neschopní zákazníci nebudou mít motivaci stát se schopnými.
4. Tuším, že prodejci se oslabí motivace zlevňovat své služby.

Občas se v diskuzích objeví názor, že za předražené služby našich telekomunikačních operátorů může stát, případně ČTÚ. Podle mě je to blbost, protože stát pouze rozdává příděl frekvencí a nastavuje za to rámcová pravidla a ČTÚ pouze dohlíží na dodržování těchto pravidel.

Největší vliv na cenu má poptávka, což se potvrzuje v případě firemních tarifů. Firmy si dokáží poptat takové ceny, které jsou drobným zlomkem oficiálních ceníkových cen.

Stejně tak mohou na nízké ceny dosáhnout koncoví zákazníci, recept je snadný: "zeptat se na slevu". Jenže to je něco co v ČR nemá tradici a spousta lidí na smlouvání hledí jak na něco přízemního, barbarského, necivilizovaného. Ano, v civilizovaném světě je snadné nakupovat podle ceníkových cen, ale lidé, kteří si uvědomují svou hodnotu si umějí najít výhodné podmínky a umí změnit poskytovatele. Jak smlouvání, tak změna poskytovatele je ukazatelem vlastní hodnoty a pobídkou protistraně, aby nabídla výhodnější podmínky.

Na trhu se ceny vždy setkají na průsečíku nabídky a poptávky. Kde je poptávka chabá je prostě cena vyšší a nezmění se to, dokud se lidi nenaučí starat o své potřeby.

Já sám nižší ceny nepotřebuji. Dříve, když jsem nižší ceny chtěl, jsem si je vyjednal například na retenčním oddělení. Operátor mi nabídl nižší ceny, protože i za méně peněz jsem pro něj byl ziskový a já zůstal, protože mi nižší ceny vyhovovali. Také jsem v průběhu let 4 krát změnil operátora, protože jsem šel tam, kde jsem získal lepší služby. Když se na trhu objevili virtuální operátoři, našel jsem si takového, jehož ceníkové ceny mi vyhovují - nemám tedy nyní potřebu v tomto segmentu smlouvat.

PS: Mám chuť napsat, že všichni co brblají na vysoké ceny a že by někdo třetí (stát, ČTÚ) se měl o to postarat, jsou strašný lemplové. Dokud budou lemplové chtít po jiných, aby jim zjednodušovali život a sami pro to nic neudělají, nikdy toho trvale nedosáhnou. Já to znám, před lety jsem byl jedním z těch lemplů a můj život se změnil, až když jsem se začal starat o své vlastní blaho.

Lekce z obchodování na burze

Dnes jsem se na Burze naučil několik věcí:

1. Dávat k pozicím stop loss. Když se trh nevyvýjí požadovaným směrem, trochu ztratím. Odhadl jsem, že cena dosáhla resitance. Přesto jsem doufal, že se cena prolomí a bude dále stoupat. Cítil jsem, že jsem nenasytný a chtěl jsem vydělat. Bohužel se trend obrátil a já neměl nastavený stop loss. Cena pak klesala a já ztratil víc jak 3 násobek toho, co jsem předtím vydělal. Napadlo mě hned prodat, když jsem si uvědomil, že jsem nakoupil zběsile a bohužel jsem to neudělal. Kdybych to udělal, ztratil bych jen 1/5 toho co jsem předtím vydělal. 
2. Obchodovat s rozdílem >3x marže od očekávané resistance. Když se rostoucí cena kakaa zasekne na nějakém resistance, které bylo včera stejné a poté spadne, měl bych si zkontrolovat, že je rozdíl alespoň 10 dolarů. Povedlo se mi úspešně koupit long který byl asi 10 dolarů pod, ale na následujícím, který byl zakoupen 3 dolary pod resistance jsem ztratil přes 1/3 předchozích zisků.
3. Umístit kurzor myši mimo tlačítko. Když si připravím zavření obchodu, neměl bych dávat kurzor myši přesně na tlačítko Close. Dotknul jsem se tabletu a uzavřel se mi obchod na ztrátě 1/3 předchozích zisků. Kurzor jsem si od té doby připravoval těsně vedle. Ukliknutím jsem se připravil o zisk ve výši 1/3 - 1/2 předchozích výdělků.
4. Obchodovat takový počet jednotek, abych mohl udělat 20 ztrátových obchodů v řadě. Poblíž zmíněné resistance jsem doufal, že trend znovu poroste a prolomí jí. Trend jsem odhadl, ale dostal jsem se do kladných čísel jen na vzdálenost jedné marže, když se v grafu objevil Gravestone doji. Tomu jsem bohužel nevěnoval pozornost a pak už následoval pád. Prodal jsem se ztrátou 1 marže, takže relativně v pohodě. Pak se cena držela asi 5 minut, kde jsem zkusil další buy (vzdálený od předchozího stopu o 1 dolar, což tedy není nic moc), ale opět následoval pád, který jsem uzavřel ručně se ztrátou asi 1/2 předchozích zisků. Stop jsem nastavil blízko pod support, jenže pozice byla otevřená kus nad ním. Poté následoval další buy kde jsem ztratil celou částku odpovídající předchozím vídělkům. Měl jsem totiž nastaveno stop loss pod support z rána. Takto se postupně kakao propadalo a já na něm 4x prodělal (rozdíly dohromady 22 dolarů), ale díky stopům jsem neprodělal celých 40 dolarů. Měl jsem tedy našlápnuto na slušný výdělek, jenže už jsem neměl dost peněz na zakoupení stejného množství kontraktů.
5. Nebýt zbrklý. Zkusil jsem dát short, když spadlo kakao počtvrté, jenže tam už dál nepadalo a začalo růst. Prodělal jsem na shortu a nestihl jsem včas koupit buy.

Celkově mi vychází, že bych se neměl tolik hnát za ziskem a čekat až se objeví známý pattern. Tím že jsme riskoval jsem ztratil víc než jsem si vydělal.

Nový NTB displej 1600, skill leveling k nezaplacení

Před nedávnem se Terce rozbil displej, asi 1/3 displeje nic nezobrazovala. Notebook je asi 5 let starý, ale stále dostatečně výkonný abychom ho nemuseli vyměnit za jiný. V úvahu připadalo buď koupit nový displej (což jsem si ověřil pokusem demontáže), koupit bazarový (stejně výkonný) nebo nový počítač. Nechce se mi huntovat přírodu a rád opravím něco co stále může fungovat.

Dnes jsem na poště vyzvedl displej pro asi 5 let starý notebook a úspěšně jsem ho vyměnil. Displej jsem objednal před 14 dny z Číny na eBay. Výměna trvala asi půl hodiny a byla docela jednoduchá, stačilo vycvaknout kryt displeje, vyšroubovat 10 šroubů a vytáhnout kabel z konektoru a pak vše v znovu v opačném pořadí.

Trochu jsem měl strach, že se třeba něco pokazí, ale investice 1500 Kč není moc velká, tak jsem to zkusil. Již před objednáním jsem rozebral stávající prasklý displej, abych si ověřil, že jsem schopný to rozložit a případně složit. Na eBay stačilo zadat název NTB a vybrat si z několika možností. Tuším, že jsem využil nejlevnější nabídku, vyšší nabídky byly třeba za 2500 Kč. Displej dorazil během 14 dnů od objednávky.

Když to tak shrnu:
+ ušetřil jsem asi 3000 Kč oproti nákupu bazarového NTB, případně 8000 oproti novému
+ ušetřil jsem přírodní bohatství tím, že jsem minimalizoval výrobu a produkci odpadů
+ naučil jsem se vyměnit displej a zvýšil jsem si sebevědomí
+ strávil jsem asi půl hodiny s rodinou (oproti několika dnům, které bych musel strávit v zaměstnání)
+ děti si mohli všimnout, že věci jdou i opravovat, nejen konzumovat

Odpoledne jsme pak byli na návštěvě u mamky a ta mě požádala, abych se kouknul co je s myší, že se nedá skrolovat s kolečkem. Myslel jsem si, že blbnou ovladače nebo HW myši, ale když jsem zkusil dost razantně zarolovat, tak se to v aplikaci trochu projevilo. Napadlo mě, že to bude chybným senzorem v myši. Rozebral jsem ji a zjistil že se v ní nachází asi 2 cm³ prachu. Prach jsem vyšťoural a myš zase roluje.

Opravou myši jsem ušetřil asi 100 Kč ale přínosy to má podobné jako oprava NTB.

Zeleny a Slachta

Narazil jsem na clanek o aktivistovi Zelenem a precetl si odkazovany blog. Je to pro mne zajimave cteni, skoda ze tam neni vice prispevku. Podle obsahu blogu soudim, ze se v pravu vyzna lepe nez policiste, kteri se ho snazi opakovane diskreditovat.

Spolu s informacemi, ktere jsem ziskal i jinde, napriklad na Dfens, si myslim, ze policie by mela byt dost redukovana a zabyvat se necim uzitecnejsim. V soucasne dobe patri CR ke spicce statu, kde je nejvice policajtu na pocet obyvatel. A samozrejme s pravidlem klesajiciho mezniho uzitku, cim vice jich je, tim mene jsou jednotlive uzitecni. Mam pocit, ze v soucasne dobe je to tak rozsahla organizace, ze dokaze bez uzitku odsat velky kus z penez, ktere odvadime na danich.

přínos pro společnost je po zásluze potrestán

Můj článek o Zatajení věci mi připomněl jiný článek, který jsem četl již před delší dobou.

Muž Našel stříbrný poklad, asi 300 let ztracené mince o hmotnosti zhruba 6 kg. Nálezce si ponechal zhruba 200 mincí a zbytek prodal sběrateli asi za 850.000 Kč. Sběratel pak rozprodával mince dál.

Poté se nálezce chlubil a udal ho anonym. Policie pak zabavila celkem 2.267 mincí o celkové hmotnosti 1,6 kg.

Není přesně řečeno, komu ty mince zabavila, ale je možné, že je zabavila i třetím osobám, které si mince koupili od sběratele. Policie, tuším, zabavuje věci bez náhrady, je tedy možné, že policejní zabavování mohlo postihnout mnoho osob, které nemají nyní ani peníze, které za mince zaplatili, ani mince.

Sběratelská hodnota zabavených mincí se odhaduje na 1,1 milionu Kč. Je tedy možné, že sběratelská cena celého pokladu by byla zhruba 4,125 milionu Kč. To je cena, kterou jsou ochotni zaplatit sběratelé na otevřeném trhu.

Na případu je zajímavá "historická hodnota" (tj. nějaký odhad ceny, kterou by asi tak mohl chtít stát [muzeum], kdyby ovšem mince obchodoval). Pokud by se totiž zaplatilo nálezci řádné nálezné (tj. 10% z historické hodnoty), dostal by nejspíš více než požadovaných 850 tisíc Kč.

Nejspíš by ale nálezce dostal jen nějakou almužnu, protože existuje absurdita s posouzením nálezného. Pokud někdo hledá detektorem cíleně, dopouští se přestupku a nemusí dostat žádné nálezné.

Stejně jako v minulém článku i nyní prohlašuji, že morální a v souladu se zákony o právu objevitele je následující: to co někdo nalezne stane se majetkem nálezce. Tečka.

Když jsem už párkrát v životě nalezl cizí mobil, stal se mým majetkem. Tečka. Možná vám to připadá nemorální, ale čtěte dál.

Protože si se svým majetkem můžu nakládat, jak chci, podíval jsem se po nějakých identifikátorech původního majitele. Žádný jsem nenašel, tak jsem alespoň zkusil zavolat někomu v kontaktech. Vždy jsem se dovolal a mobil jsem pak daroval původnímu majiteli.

Chápete to? Je na každém z nás, jak se zachová, když něco nalezne. Já jsem předal nalezené mobily jejich původním majitelům. Udělal jsem to, protože jsem z toho měl dobrý pocit (a tudíž zisk, i když nehmotný). To ale neznamená, že toto chování nařizuji ostatním lidem. Ať se ostatní zachovají jak sami budou chtít. To je pravá svoboda.

A nyní ještě jednou k nálezci mincí. Tím, že našel mince vykonal čin, kterého stovky let nebyl schopen nikdo jiný. Měl vybavení, znalosti a štěstí, tedy ty samé vlastnosti které honorujeme u objevitelů, např. Penicilinu.

Nalezené mince pak prodal. To, že mají mince pro společnost význam, se projevuje tím, že jsou sběratelé ochotni je vykoupit za vysoké ceny. Z toho vyplívá, že společnost obohatil o vzácný statek. Čekal bych, že bude po zásluze odměněn - tj. dostane tržní cenu za nalezené mince, které se rozhodl prodat.

Odhad sběratelské ceny mi vyšel na 4,125 milionu Kč. Tím, že většinu prodal za 850 tisíc se vlastně ochudil. To znamená, že tento člověk dobrovolně předal část svého majetku kupci za nižší cenu, než jakou by získal na otevřeném trhu.

Jsem rád, že existují lidé, kteří obohacují společnost. Jsou to ve skutečnosti všichni, kteří prodávají nějaké služby nebo statky na otevřeném trhu. Byl to tudíž i tento muž, který nabídl k prodeji statek o který měli zájem další kupující.

Muž dostal svou odměnu, ale vzápětí se do toho přimíchala policie a mince mu ukradli (oficiálně zabavili) a ještě chtěli potrestat jak nálezce, tak překupníka až 5 lety vězení. Z trestu nakonec sešlo, nálezce se vykoupil zaplacením pokuty ve výši několika set tisíc Kč.

Jsem smutný, že někdo obohatí společnost o statek s odhadovanou hodnotou přes 4 miliony Kč a je mu vyhrožováno trestem. Nakonec nálezce skončil zhruba na nule, naštěstí nepůjde sedět. Jak skončil překupník se mi nepodařilo dohledat. Sedět podle článku nepůjde, ale kolik zaplatil on nevím.

Když se nad tím zamyslím, tak jsem vlastně rád, že zhruba 4 kg pokladu se pohybuje mezi sběrateli. Že se je policii nepodařilo ukrást jejich morálně právoplatným vlastníkům.