Před nedávnem se Terce rozbil displej, asi 1/3 displeje nic nezobrazovala. Notebook je asi 5 let starý, ale stále dostatečně výkonný abychom ho nemuseli vyměnit za jiný. V úvahu připadalo buď koupit nový displej (což jsem si ověřil pokusem demontáže), koupit bazarový (stejně výkonný) nebo nový počítač. Nechce se mi huntovat přírodu a rád opravím něco co stále může fungovat.
Dnes jsem na poště vyzvedl displej pro asi 5 let starý notebook a úspěšně jsem ho vyměnil. Displej jsem objednal před 14 dny z Číny na eBay. Výměna trvala asi půl hodiny a byla docela jednoduchá, stačilo vycvaknout kryt displeje, vyšroubovat 10 šroubů a vytáhnout kabel z konektoru a pak vše v znovu v opačném pořadí.
Trochu jsem měl strach, že se třeba něco pokazí, ale investice 1500 Kč není moc velká, tak jsem to zkusil. Již před objednáním jsem rozebral stávající prasklý displej, abych si ověřil, že jsem schopný to rozložit a případně složit. Na eBay stačilo zadat název NTB a vybrat si z několika možností. Tuším, že jsem využil nejlevnější nabídku, vyšší nabídky byly třeba za 2500 Kč. Displej dorazil během 14 dnů od objednávky.
Když to tak shrnu:
+ ušetřil jsem asi 3000 Kč oproti nákupu bazarového NTB, případně 8000 oproti novému
+ ušetřil jsem přírodní bohatství tím, že jsem minimalizoval výrobu a produkci odpadů
+ naučil jsem se vyměnit displej a zvýšil jsem si sebevědomí
+ strávil jsem asi půl hodiny s rodinou (oproti několika dnům, které bych musel strávit v zaměstnání)
+ děti si mohli všimnout, že věci jdou i opravovat, nejen konzumovat
Odpoledne jsme pak byli na návštěvě u mamky a ta mě požádala, abych se kouknul co je s myší, že se nedá skrolovat s kolečkem. Myslel jsem si, že blbnou ovladače nebo HW myši, ale když jsem zkusil dost razantně zarolovat, tak se to v aplikaci trochu projevilo. Napadlo mě, že to bude chybným senzorem v myši. Rozebral jsem ji a zjistil že se v ní nachází asi 2 cm3 prachu. Prach jsem vyšťoural a myš zase roluje.
Opravou myši jsem ušetřil asi 100 Kč ale přínosy to má podobné jako oprava NTB.
středa 3. srpna 2016
středa 27. července 2016
Zeleny a Slachta
Narazil jsem na clanek o aktivistovi Zelenem a precetl si odkazovany blog. Je to pro mne zajimave cteni, skoda ze tam neni vice prispevku. Podle obsahu blogu soudim, ze se v pravu vyzna lepe nez policiste, kteri se ho snazi opakovane diskreditovat.
Spolu s informacemi, ktere jsem ziskal i jinde, napriklad na Dfens, si myslim, ze policie by mela byt dost redukovana a zabyvat se necim uzitecnejsim. V soucasne dobe patri CR ke spicce statu, kde je nejvice policajtu na pocet obyvatel. A samozrejme s pravidlem klesajiciho mezniho uzitku, cim vice jich je, tim mene jsou jednotlive uzitecni. Mam pocit, ze v soucasne dobe je to tak rozsahla organizace, ze dokaze bez uzitku odsat velky kus z penez, ktere odvadime na danich.
pátek 15. července 2016
přínos pro společnost je po zásluze potrestán
Můj článek o Zatajení věci mi připomněl jiný článek, který jsem četl již před delší dobou.
Muž Našel stříbrný poklad, asi 300 let ztracené mince o hmotnosti zhruba 6 kg. Nálezce si ponechal zhruba 200 mincí a zbytek prodal sběrateli asi za 850.000 Kč. Sběratel pak rozprodával mince dál.
Poté se nálezce chlubil a udal ho anonym. Policie pak zabavila celkem 2.267 mincí o celkové hmotnosti 1,6 kg.
Není přesně řečeno, komu ty mince zabavila, ale je možné, že je zabavila i třetím osobám, které si mince koupili od sběratele. Policie, tuším, zabavuje věci bez náhrady, je tedy možné, že policejní zabavování mohlo postihnout mnoho osob, které nemají nyní ani peníze, které za mince zaplatili, ani mince.
Sběratelská hodnota zabavených mincí se odhaduje na 1,1 milionu Kč. Je tedy možné, že sběratelská cena celého pokladu by byla zhruba 4,125 milionu Kč. To je cena, kterou jsou ochotni zaplatit sběratelé na otevřeném trhu.
Na případu je zajímavá "historická hodnota" (tj. nějaký odhad ceny, kterou by asi tak mohl chtít stát [muzeum], kdyby ovšem mince obchodoval). Pokud by se totiž zaplatilo nálezci řádné nálezné (tj. 10% z historické hodnoty), dostal by nejspíš více než požadovaných 850 tisíc Kč.
Nejspíš by ale nálezce dostal jen nějakou almužnu, protože existuje absurdita s posouzením nálezného. Pokud někdo hledá detektorem cíleně, dopouští se přestupku a nemusí dostat žádné nálezné.
Stejně jako v minulém článku i nyní prohlašuji, že morální a v souladu se zákony o právu objevitele je následující: to co někdo nalezne stane se majetkem nálezce. Tečka.
Když jsem už párkrát v životě nalezl cizí mobil, stal se mým majetkem. Tečka. Možná vám to připadá nemorální, ale čtěte dál.
Protože si se svým majetkem můžu nakládat, jak chci, podíval jsem se po nějakých identifikátorech původního majitele. Žádný jsem nenašel, tak jsem alespoň zkusil zavolat někomu v kontaktech. Vždy jsem se dovolal a mobil jsem pak daroval původnímu majiteli.
Chápete to? Je na každém z nás, jak se zachová, když něco nalezne. Já jsem předal nalezené mobily jejich původním majitelům. Udělal jsem to, protože jsem z toho měl dobrý pocit (a tudíž zisk, i když nehmotný). To ale neznamená, že toto chování nařizuji ostatním lidem. Ať se ostatní zachovají jak sami budou chtít. To je pravá svoboda.
A nyní ještě jednou k nálezci mincí. Tím, že našel mince vykonal čin, kterého stovky let nebyl schopen nikdo jiný. Měl vybavení, znalosti a štěstí, tedy ty samé vlastnosti které honorujeme u objevitelů, např. Penicilinu.
Nalezené mince pak prodal. To, že mají mince pro společnost význam, se projevuje tím, že jsou sběratelé ochotni je vykoupit za vysoké ceny. Z toho vyplívá, že společnost obohatil o vzácný statek. Čekal bych, že bude po zásluze odměněn - tj. dostane tržní cenu za nalezené mince, které se rozhodl prodat.
Odhad sběratelské ceny mi vyšel na 4,125 milionu Kč. Tím, že většinu prodal za 850 tisíc se vlastně ochudil. To znamená, že tento člověk dobrovolně předal část svého majetku kupci za nižší cenu, než jakou by získal na otevřeném trhu.
Jsem rád, že existují lidé, kteří obohacují společnost. Jsou to ve skutečnosti všichni, kteří prodávají nějaké služby nebo statky na otevřeném trhu. Byl to tudíž i tento muž, který nabídl k prodeji statek o který měli zájem další kupující.
Muž dostal svou odměnu, ale vzápětí se do toho přimíchala policie a mince mu ukradli (oficiálně zabavili) a ještě chtěli potrestat jak nálezce, tak překupníka až 5 lety vězení. Z trestu nakonec sešlo, nálezce se vykoupil zaplacením pokuty ve výši několika set tisíc Kč.
Jsem smutný, že někdo obohatí společnost o statek s odhadovanou hodnotou přes 4 miliony Kč a je mu vyhrožováno trestem. Nakonec nálezce skončil zhruba na nule, naštěstí nepůjde sedět. Jak skončil překupník se mi nepodařilo dohledat. Sedět podle článku nepůjde, ale kolik zaplatil on nevím.
Když se nad tím zamyslím, tak jsem vlastně rád, že zhruba 4 kg pokladu se pohybuje mezi sběrateli. Že se je policii nepodařilo ukrást jejich morálně právoplatným vlastníkům.
Muž Našel stříbrný poklad, asi 300 let ztracené mince o hmotnosti zhruba 6 kg. Nálezce si ponechal zhruba 200 mincí a zbytek prodal sběrateli asi za 850.000 Kč. Sběratel pak rozprodával mince dál.
Poté se nálezce chlubil a udal ho anonym. Policie pak zabavila celkem 2.267 mincí o celkové hmotnosti 1,6 kg.
Není přesně řečeno, komu ty mince zabavila, ale je možné, že je zabavila i třetím osobám, které si mince koupili od sběratele. Policie, tuším, zabavuje věci bez náhrady, je tedy možné, že policejní zabavování mohlo postihnout mnoho osob, které nemají nyní ani peníze, které za mince zaplatili, ani mince.
Sběratelská hodnota zabavených mincí se odhaduje na 1,1 milionu Kč. Je tedy možné, že sběratelská cena celého pokladu by byla zhruba 4,125 milionu Kč. To je cena, kterou jsou ochotni zaplatit sběratelé na otevřeném trhu.
Na případu je zajímavá "historická hodnota" (tj. nějaký odhad ceny, kterou by asi tak mohl chtít stát [muzeum], kdyby ovšem mince obchodoval). Pokud by se totiž zaplatilo nálezci řádné nálezné (tj. 10% z historické hodnoty), dostal by nejspíš více než požadovaných 850 tisíc Kč.
Nejspíš by ale nálezce dostal jen nějakou almužnu, protože existuje absurdita s posouzením nálezného. Pokud někdo hledá detektorem cíleně, dopouští se přestupku a nemusí dostat žádné nálezné.
Stejně jako v minulém článku i nyní prohlašuji, že morální a v souladu se zákony o právu objevitele je následující: to co někdo nalezne stane se majetkem nálezce. Tečka.
Když jsem už párkrát v životě nalezl cizí mobil, stal se mým majetkem. Tečka. Možná vám to připadá nemorální, ale čtěte dál.
Protože si se svým majetkem můžu nakládat, jak chci, podíval jsem se po nějakých identifikátorech původního majitele. Žádný jsem nenašel, tak jsem alespoň zkusil zavolat někomu v kontaktech. Vždy jsem se dovolal a mobil jsem pak daroval původnímu majiteli.
Chápete to? Je na každém z nás, jak se zachová, když něco nalezne. Já jsem předal nalezené mobily jejich původním majitelům. Udělal jsem to, protože jsem z toho měl dobrý pocit (a tudíž zisk, i když nehmotný). To ale neznamená, že toto chování nařizuji ostatním lidem. Ať se ostatní zachovají jak sami budou chtít. To je pravá svoboda.
A nyní ještě jednou k nálezci mincí. Tím, že našel mince vykonal čin, kterého stovky let nebyl schopen nikdo jiný. Měl vybavení, znalosti a štěstí, tedy ty samé vlastnosti které honorujeme u objevitelů, např. Penicilinu.
Nalezené mince pak prodal. To, že mají mince pro společnost význam, se projevuje tím, že jsou sběratelé ochotni je vykoupit za vysoké ceny. Z toho vyplívá, že společnost obohatil o vzácný statek. Čekal bych, že bude po zásluze odměněn - tj. dostane tržní cenu za nalezené mince, které se rozhodl prodat.
Odhad sběratelské ceny mi vyšel na 4,125 milionu Kč. Tím, že většinu prodal za 850 tisíc se vlastně ochudil. To znamená, že tento člověk dobrovolně předal část svého majetku kupci za nižší cenu, než jakou by získal na otevřeném trhu.
Jsem rád, že existují lidé, kteří obohacují společnost. Jsou to ve skutečnosti všichni, kteří prodávají nějaké služby nebo statky na otevřeném trhu. Byl to tudíž i tento muž, který nabídl k prodeji statek o který měli zájem další kupující.
Muž dostal svou odměnu, ale vzápětí se do toho přimíchala policie a mince mu ukradli (oficiálně zabavili) a ještě chtěli potrestat jak nálezce, tak překupníka až 5 lety vězení. Z trestu nakonec sešlo, nálezce se vykoupil zaplacením pokuty ve výši několika set tisíc Kč.
Jsem smutný, že někdo obohatí společnost o statek s odhadovanou hodnotou přes 4 miliony Kč a je mu vyhrožováno trestem. Nakonec nálezce skončil zhruba na nule, naštěstí nepůjde sedět. Jak skončil překupník se mi nepodařilo dohledat. Sedět podle článku nepůjde, ale kolik zaplatil on nevím.
Když se nad tím zamyslím, tak jsem vlastně rád, že zhruba 4 kg pokladu se pohybuje mezi sběrateli. Že se je policii nepodařilo ukrást jejich morálně právoplatným vlastníkům.
sobota 21. května 2016
Internet jako univerzalni sluzba
Na Lupe vysel clanek o moznosti podpory internetu zarazenim mezi univerzalni sluzby (dale take jako US).
Zjednodusene jde o to, ze by se dotovalo zavadeni "vysokorychlostniho" internetu do mist, kde se to ekonomicky nevyplati.
V takto jednoduche myslence schazi zamysleni nad negativy. To je ovsem take jednoduche.
Jakekoliv statni dotovani znamena, ze se seberou penize obcanu a neefektivne se pouziji na neco zbytneho a velmi promenliveho.
Neefektivni je jiz vyber dani. Lidi s vysokymi prijmy se tolik netyka, protoze dokazi danit v "danovych rajich". Lide s nizkymi prijmy jsou v tomto socialistickem state dotovani. Znamena to, ze vetsinu nakladu statu hradi stredni trida. Vyber dani spolu se socialistickym pristupem tak nerovne dopada na uzkou skupinu lidi.
Neefektivni nakladani s penezi je jasne jiz z principu dotace. To co si dokaze vydelat samo nepotrebuje dotace. Navic stat zamestnava spoustu uredniku, kteri dohlizi na vyber penez a na udelovani dotaci. To jsou prime naklady, ktere se z vybranych penez odectou a utrati se na neco jineho nez je zamer.
V soucasnosti se nevyplati natahnout broadband kabelove pripojeni do kazde osady. Spousta vesnic ma vsak dostatecne pokryti napriklad pres Wi-Fi nebo site mobilnich operatoru. Celosvetove je dostupne i satelitni pripojeni.
Podle clanku Svycarsko zavedlo Univerzalni sluzbu v roce 2008 na 600 kbit. Jsem presvedcen o tom, ze to byla rychlost, kterou radove prekonavala vetsina pripojeni. V CR v te dobe fungoval kabelovy internet na 50Mbit/s, ADSL az 8Mbit/s. Na spouste mist byla dostupna Wi-Fi s vyssi rychlosti.
Svycari si tak zavedli povinnost dotovat broadband s rychlosti ktera neni jiz v dnesni dobe dostacujici. A stejne tak to bude s jakoukoliv rychlosti na jakou se US nastavi.
Situace se kazdou chvili meni. Stale se buduji nove pripojeni. Stavajicim se navysuji kapacity. Nove technologie umoznuji pokryti trhu, ktery drive nebyl lukrativni. Kde je nejaka velika potreba, najde se zpusob jak ji naplnit.
Obcas si nekdo v diskuzich stezuje, ze v jeho novostavbe na okraji mesta developer nevybudoval pripojeni. US by tohle v nekterych pripadech resil, neni to ale zarucene. Kazdopadne ale stezovatele uprednostnuji bydleni i bez vybudovaneho pripojeni (jinak by tam nebydleli) a po ostatnich chteji aby jim luxus sponzorovali (a museli se v necem uskromnit). Stezovatele nejsou ochotni vzit na sebe zodpovednost za sve rozhodnuti.
Pred par lety spustili mobilni operatori na nasem uzemi LTE, ktere dosahuje az stovky Mbit/s a pri provozu na 800/900 MHz lze pokryt siroke oblasti. Lze rici, ze tam kde je nyni mobilni signal budou casem take takto rychla data.
Jednoduse to vypada jako pekna myslenka dotovat neco nedostupneho, aby to bylo dostupne vsude. Tim, ze se to bude dotovat z penez obcanu to znamena, ze obcane se budou muset v uspokojovani svych potreb uskromnit.
Nekteri z nich by treba zbytne penize pouzily na rychlejsi pristup k internetu, cimz by poskytli vice penez ISP a ti by zase penize investovali do technologii, ktere jim umozni pokryt nove trhy.
Kdyby se nechal pristup k internetu na volnem trhu, byly bychom i nadale svedky rozsirovani dostupnosti a zvysovani rychlosti. Pokud se do toho zacnou michat dotace, trh se pokrivi a zpomali, protoze penize prestanou proudit efektivne k uspokojeni potreb.
S dotacemi tak mozna bude venkov rychleji pokryt internetem s rychlosti 1 Mbit/s a na teto zamrzne na desetileti. Bez dotaci muze byt za 5 let pokryt take, s tim, ze kapacita poroste podle moznosti trhu.
sobota 14. května 2016
Cerna a bila
V bezne mluve se pouziva, ze opakem cerne barvy je bila. Kdyz se nad tim zamyslim dochazim k jinemu vysledku.
Predmet ma (absolutne) cernou barvu, pokud neodrazi zadne paprsky ve viditelnem spektru. Neodrazi ani cervene, zelene ani modre ani nic mezi tim.
Predmet ma (absolutne) bilou barvu, kdyz odrazi vsechny dopadajici paprsky viditelneho spektra. Zjednodusene odrazi vsechny cervene, zelene i modre paprsky i vsechny mezi tim.
Z hlediska vyrokove logiky plati, ze opakem ke splnene podmince je nesplneni podminky. Pokud ma podminka vice vyroku a vsechny musi platit zaroven, aby byla splnena, pak k jejimu nesplneni staci aby nebyl splnen alespon jeden vyrok.
Cerna barva tedy musi pohlcovat cervene, zelene i modre paprsky. Opacna podminka je, ze barva neni cerna pokud odrazi jakkoliv barevny paprsek.
Z toho mi vychazi, ze opakem cerne barvy je jakakoliv barva.
Mam pocit, ze mi tu neco nehraje, ale nejde mi prijit na to, co by to mohlo byt.
pondělí 2. května 2016
dotované Další břehy
V neděli 24.4. jsem bubnoval na vystoupení Další břehy, konkrétně na akci Japonsko v Opavě.
V tělocvičně ZŠ byla ukázka několika oddílů cvičících bojová umění. Úvodní znělky obou částí jsme obstarali my. Jako hudební doprovod k vystoupení hrál Ivo Batoušek z Jumping Drums. Vystupoval i divadelní soubor Malé divadlo kjógenu. Akce byla ozvučená a nasvícená.
Odhaduji, že výdaje na akci byly v řádu desetitisíců. Spodní hranici bych si tipnul 40.000 Kč a vrchní přes 100.000.
V tělocvičně bylo maximálně 100 diváků, z toho tak polovina byly známí účinkujících. Netuším tedy, zdali známí platili vstupné, či byly pozváni bez placení.
Vstupné na akci činilo 350 Kč. Pokud všech zhruba 100 diváků zaplatilo, vybralo by se na vstupném maximálně 35.000 Kč.
Představení se povedlo, vystoupení byla divácky atraktivní. Je možné, že kdyby cena byla poloviční, že by diváků bylo více než dvojnásobné množství. Tvrdím tedy, že potenciál zůstal nevyužit.
Z výše zmíněného mi vychází, že město Opava dotovalo tuto akci z peněz svých občanů a tudíž většina obyvatel města Opavy (nechtěně) přispěla té stovce lidí na představení.
Chcete i vy sponzorovat záliby vám neznámých lidí?
V tělocvičně ZŠ byla ukázka několika oddílů cvičících bojová umění. Úvodní znělky obou částí jsme obstarali my. Jako hudební doprovod k vystoupení hrál Ivo Batoušek z Jumping Drums. Vystupoval i divadelní soubor Malé divadlo kjógenu. Akce byla ozvučená a nasvícená.
Odhaduji, že výdaje na akci byly v řádu desetitisíců. Spodní hranici bych si tipnul 40.000 Kč a vrchní přes 100.000.
V tělocvičně bylo maximálně 100 diváků, z toho tak polovina byly známí účinkujících. Netuším tedy, zdali známí platili vstupné, či byly pozváni bez placení.
Vstupné na akci činilo 350 Kč. Pokud všech zhruba 100 diváků zaplatilo, vybralo by se na vstupném maximálně 35.000 Kč.
Představení se povedlo, vystoupení byla divácky atraktivní. Je možné, že kdyby cena byla poloviční, že by diváků bylo více než dvojnásobné množství. Tvrdím tedy, že potenciál zůstal nevyužit.
Z výše zmíněného mi vychází, že město Opava dotovalo tuto akci z peněz svých občanů a tudíž většina obyvatel města Opavy (nechtěně) přispěla té stovce lidí na představení.
Chcete i vy sponzorovat záliby vám neznámých lidí?
středa 27. dubna 2016
autobusová linka by byla příliš oblíbená, aneb škodlivost netržního principu
Dnes jsem na iDnesu narazil na článek Autobusy MHD Blankou nepojedou.
V článku je uvedeno, že autobusové linky vedoucí po městském okruhu by mohli být velmi oblíbené. Z toho důvodu je město nechce, protože by na jejich provoz muselo doplácet větší částku.
Na tomto jednoduchém příkladu je vidět, jak je zrůdné provozovat dopravu nekomerčně. Provozovat cokoliv státem a ve většině případů i obcí (podle mě), či za přispění státních či obecních dotací je špatné. Lidem se vezmou peníze (větší daňová zátež), aby z nich mohlo být dotováno něco, co vlastně lidé tolik nechtějí. Kdyby to totiž lidé chtěli, byly by ochotni zaplatit to vlastními penězi.
Provozovatel, který by měl jízdné nastavené ziskově, by byl rád, kdyby jeho služby byly více využívány zákazníky. Znamenalo by to pro něj vetší zisk.
I pro lidi, kteří by se chtěli přepravit těmito linkami, by to bylo přínosné. Dostali by se totiž do své destinace rychleji.
Pro lidi i dopravce by tedy byly nové linky přínosné a prosperovali by z toho všichni. Například by celková dopravní situace byla plynulejší, protože by více lidí obsadilo stejné množství, či dokonce méně, dopravních prostředků za kratší dobu.
To ale v Praze nyní nenastane, protože dopravce je úplně vlastněn hl. městem Prahou. A obec se navýšení rozpočtu bojí.
Hodněkrát jsem již zaslechl, že Praha má jedno z nejlepších pokrytí veřejnou dopravou. Tomuto prohlášení věřím, však taky Praha na provoz doplácí asi více než 2,5 miliardy ročně (viz Ekonomické ukazatele). Spolu s fondy EU to dělá skoro 3 miliardy Kč ročně. Z jízdného se vybere 4 miliardy.
Zjednodušeně to znamená, že tak, jak je nyní nastaveno jízdné, jsou 3/7 linek ztrátové. Pokud by se DPP stal komerčním subjektem a byl umožněn vstup konkurenčních dopravců, mohli by se finance soustředit pouze na 4/7 spojení, které lidé opravdu vyžadují a zbytek zrušit. Je také pravděpodobné, že by se změnila cena jízdného, ale nedokážu odhadnout jak.
Takováto řidší síť by preferovala právě dlouhé trasy, kde by se hodně lidí mohlo dostat blíže ke své destinaci. Také by se mohli zvětšit rozestupy mezi zastávkami. Komerční provozovatelé by posilovali žádané spoje a rušili zbytečné. Ve výsledku by časy pro přesun do cílové destinace byly obdobné, pouze by lidé šly trochu delší vzdálenost k počáteční a z cílové zastávky.
Chápu, že to je prozatím utopie, ale budu rád, pokud si lidé budou čím dál více uvědomovat, že dotace (obecní a státní) jsou mrhání jejich vlastními penězi.
V článku je uvedeno, že autobusové linky vedoucí po městském okruhu by mohli být velmi oblíbené. Z toho důvodu je město nechce, protože by na jejich provoz muselo doplácet větší částku.
Na tomto jednoduchém příkladu je vidět, jak je zrůdné provozovat dopravu nekomerčně. Provozovat cokoliv státem a ve většině případů i obcí (podle mě), či za přispění státních či obecních dotací je špatné. Lidem se vezmou peníze (větší daňová zátež), aby z nich mohlo být dotováno něco, co vlastně lidé tolik nechtějí. Kdyby to totiž lidé chtěli, byly by ochotni zaplatit to vlastními penězi.
Provozovatel, který by měl jízdné nastavené ziskově, by byl rád, kdyby jeho služby byly více využívány zákazníky. Znamenalo by to pro něj vetší zisk.
I pro lidi, kteří by se chtěli přepravit těmito linkami, by to bylo přínosné. Dostali by se totiž do své destinace rychleji.
Pro lidi i dopravce by tedy byly nové linky přínosné a prosperovali by z toho všichni. Například by celková dopravní situace byla plynulejší, protože by více lidí obsadilo stejné množství, či dokonce méně, dopravních prostředků za kratší dobu.
To ale v Praze nyní nenastane, protože dopravce je úplně vlastněn hl. městem Prahou. A obec se navýšení rozpočtu bojí.
Hodněkrát jsem již zaslechl, že Praha má jedno z nejlepších pokrytí veřejnou dopravou. Tomuto prohlášení věřím, však taky Praha na provoz doplácí asi více než 2,5 miliardy ročně (viz Ekonomické ukazatele). Spolu s fondy EU to dělá skoro 3 miliardy Kč ročně. Z jízdného se vybere 4 miliardy.
Zjednodušeně to znamená, že tak, jak je nyní nastaveno jízdné, jsou 3/7 linek ztrátové. Pokud by se DPP stal komerčním subjektem a byl umožněn vstup konkurenčních dopravců, mohli by se finance soustředit pouze na 4/7 spojení, které lidé opravdu vyžadují a zbytek zrušit. Je také pravděpodobné, že by se změnila cena jízdného, ale nedokážu odhadnout jak.
Takováto řidší síť by preferovala právě dlouhé trasy, kde by se hodně lidí mohlo dostat blíže ke své destinaci. Také by se mohli zvětšit rozestupy mezi zastávkami. Komerční provozovatelé by posilovali žádané spoje a rušili zbytečné. Ve výsledku by časy pro přesun do cílové destinace byly obdobné, pouze by lidé šly trochu delší vzdálenost k počáteční a z cílové zastávky.
Chápu, že to je prozatím utopie, ale budu rád, pokud si lidé budou čím dál více uvědomovat, že dotace (obecní a státní) jsou mrhání jejich vlastními penězi.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)